Včera jsem začala užívat esenci z jahodníku a hned se mi zdál sen.
Setkala jsem se s mladým mužem, který byl pro ženy byl velmi přitažlivý, ale nepolapitelný. K žádné se nechtěl víc citově přiblížit.
Stoupali jsme společně po nějakých skalách. Pomáhal mi a držel mě za ruku. Oběma nám to bylo milé.
Když jsme vylezli nahoru, bylo na něm vidět, že už je ta blízkost mezi námi na něj moc a má tendenci z ní rychle utéct se světáckým výrazem, že on se neváže.
Tak jsem mu nabídla, ať od svého strachu neutíká, zůstane se mnou a jen dýchá. Ať si dovolí cítit, jak ho blízkost někoho dalšího děsí a dusí. A tak zůstal na mém klíně, dýchal a prožíval tu bolest, která v něm byla uložená. V obličeji se proměnil v malého chlapce, který je zoufalý a vyděšený.
Já jsem mu zatím vysvětlovala, že strach z blízkosti mohou mít lidé, kteří měli matku, která je dusila svou "láskou" a vázala svoje štěstí na ně. Bylo vidět, jak ho to bolí, ale dává smysl. Prožíval velké vnitřní utrpení, ale byl statečný a stále dýchal a já jsem mu opakovala, že jsem tam s ním.
Po pár minutách už se uvolnil a bylo vidět, jak jeho okovy padly a mohl sám sobě dovolit se k ženě a lásce přiblížit. Té skutečné, sladce jahodové lásce, která nás naplňuje a současně nám ponechává svobodu a volnost.